Exekuce - mýty a fakta

 

Obvyklé vybavení domácnosti

V případě movitých věcí, o nichž se může povinný (dlužník) domnívat, že patří jako obvyklé vybavení domácnosti mezi věci vyloučené z exekuce, je na posouzení exekutora, které věci pojme do soupisu. Je rovněž nutno posuzovat, zda je splněna podmínka, že povinný věci nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb atd. Exekutor např. může usoudit,
že povinný je schopen uspokojovat potřeby své a své rodiny i bez věcí, které soudní exekutor pojal do soupisu, byť na kvalitativně nižší úrovni.

Zákonnou obranou povinného je pak návrh na zastavení řízení ohledně těchto věcí,
o kterém přísluší rozhodnout pouze soudu. Podobně pokud jde o tvrzení povinného,
že některé ze sepsaných věcí jsou ve vlastnictví třetích osob (např. dětí), je zákonným institutem obrany návrh na vyškrtnutí ze soupisu dle § 68 exekučního řádu, popř. následně vylučovací žaloba dle § 267 odst. 1 o.s.ř. (občanský soudní řád).

Judikatura Nejvyššího soudu:

Otázku, zda jde o věci tvořící "obvyklé vybavení domácnosti" ve smyslu § 322 odst. 2 písm. a) o.s.ř., je nutné posuzovat z hlediska uvozujícího ustanovení § 322 odst. 1 o.s.ř. a tam vtěleného kritéria jejich "nezbytné potřeby" při uspokojení hmotných potřeb povinného a jeho rodiny. Výkonem rozhodnutí proto nelze postihnout jen takový majetek, který slouží
k uspokojování těch životních potřeb, které lze hodnotit jako základní.

Skutečnost, že určité věci /se zřetelem k aktuálním sociálním standardům/ tvoří typické vybavení domácnosti (např. barevný televizor, přehrávací aparatura, sedací souprava apod.), ještě neznamená, že ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jde o věci nezbytně potřebné.

Při úvaze, zda daná věc je z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí podle § 322 o.s.ř. vyloučena, jsou významná i konkrétní zjištění o tom, jaké potřeby jsou jejím prostřednictvím v osobních poměrech povinného a jeho rodiny uspokojovány, jakou roli v jeho osobním
a rodinném životě hrají, a zda a s jakým (nižším) nákladem jsou uspokojovatelné jinak.

 

Přiměřenost postižení majetku

Soudní exekutor postihuje majetek povinného v takové míře a takovými zákonnými způsoby, aby bezpečně a s jistotou dosáhl uspokojení oprávněného (věřitele), včetně příslušenství a úhrady nákladů exekuce.

Exekutor je nicméně povinen zvolit způsob provedení exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. V případě, že se ostatní způsoby provedení exekuce ukážou jako nedostatečné či neúčinné, nelze však např. provedení exekuce prodejem nemovitosti považovat za nepřiměřený postup exekutora.

Je nutné zdůraznit, že v době vydání exekučního příkazu není soudnímu exekutorovi známa hodnota zajišťovaného majetku, jehož cena je určována v případě nemovitostí až po právní moci usnesení o nařízení exekuce na základě znaleckého posudku.

V době vydání exekučního příkazu též není známa konečná výše vymáhané pohledávky,
když nelze určit dobu trvání exekuce a výši nákladů exekuce, které lze stanovit pouze předběžně, přičemž jejich konečnou výši určí soudní exekutor v příkazu k úhradě
nákladů exekuce vydaného dle ust. § 88 e.ř. (exekučního řádu).

 

Exekuční příkaz

Obecně je třeba konstatovat, že po doručení usnesení o nařízení exekuce se zakazuje povinnému nakládat s veškerým majetkem včetně nemovitostí. Vydání exekučního příkazu
je pak v první fázi pouze zajišťovacím úkonem, kterým soudní exekutor konkretizuje majetek povinného, se kterým nesmí nakládat a zároveň zajišťuje soudnímu exekutorovi pořadí pro případné uspokojení pohledávky.

V případě nemovitosti je pak poznámka o exekučním řízení zapsána na katastru nemovitostí již na základě usnesení o nařízení exekuce, které je soudní exekutor povinen zaslat katastrálnímu úřadu vždy, pokud povinný vlastní nemovitost. Poznámka o exekuci je tak
na katastru nemovitostí vyznačena ještě před případným vydáním exekučního příkazu.

V době vydání exekučního příkazu soudnímu exekutorovi není zpravidla známa výše finančních prostředků na bankovním účtu, výše srážky ze mzdy nebo hodnota nemovitosti. Toto vyplyne až v případě provedení exekuce. Provedením exekuce se pak rozumí žádost bance o přeposlání blokovaných částek, žádost zaměstnavateli o přeposlání dosud sražených částek, případně prodej movitých věcí nebo nemovitostí v dražbě. K provedení exekuce pak může dojít teprve v okamžiku, kdy usnesení o nařízení exekuce nabude právní moci.

 

Plnění dlužníka v exekuci

Jednou z podmínek pro nařízení exekuce je tzv. exekuční titul. Zpravidla se jedná
o rozsudek soudu, případně rozhodčí nález, exekutorský nebo notářský zápis, který je pravomocný a vykonatelný. Pravomocný znamená, že byl doručován účastníkům řízení a proti rozhodnutí nebyl podán opravný prostředek nebo bylo o opravném prostředku již rozhodnuto.

Vykonatelný pak znamená, že rozsudkem uložená povinnost (např. zaplatit určitou částku) nebyla ve stanovené lhůtě splněna. Poté může být na návrh oprávněného (věřitele) nařízena exekuce, kdy soudní exekutor pověřený k provedení exekuce na základě usnesení
o nařízení exekuce
, zjišťuje majetek povinného (dlužníka) a rozhoduje o způsobu provedení exekuce vydáním exekučních příkazů, které jsou sice v první fázi pouze zajišťovacím úkonem, nicméně vytváří tlak na povinného, aby došlo k úhradě pohledávky.

Z tohoto důvodu je třeba považovat veškeré plnění na úhradu pohledávky po nařízení exekuce za výsledek činnosti soudního exekutora, tedy za vymožené plnění, a to bez ohledu na to, zda je plněno soudnímu exekutorovi či přímo oprávněnému. Podle platné právní úpravy zasílá soudní exekutor výzvu povinnému s poslední možností uhradit celou pohledávku
včetně nákladů exekuce do 15-ti dnů od doručení výzvy. Splnění této lhůty pak znamená
pro povinného určitý benefit ve formě snížené odměny soudního exekutora na 50%.

 

Soudní exekutor

Soudním exekutorem může být jmenován jen takový občan České republiky, který je
dle příslušných zákonných podmínek plně způsobilý k právním úkonům, získal vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v ČR, je bezúhonný a po absolvování praxe složil exekutorskou zkoušku. Výběrová řízení provádí Ministerstvo spravedlnosti ČR
a jejich součástí je též psychologický test, jehož výsledky posuzují nezávislí odborníci,
a je velmi důležitým kritériem při výběru vhodného kandidáta na soudního exekutora.

Soudní exekutor při své činnosti postupuje podle zákonných předpisů, zejména podle zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti a dále podle občanského soudního řádu. Zakořeněný mýtus o tom, že soudní exekutor provádí exekuční činnost „jak chce a dělá si
co chce“ plyne z neznalosti a neinformovanosti účastníků exekučního řízení.
Exekutorská komora ČR přitom v Brně, Plzni a Praze zřídila bezplatné exekutorské poradny, ve kterých jsou zejména těm, kteří si pomoc advokáta nemohou dovolit,
jejich dotazy zodpovězeny.

 

Soudní exekutor vs. "vymahač"

Mnoho dlužníků se setkalo s výzvami různých vymahačských společností, na kterých bylo tučně vytištěno slovo EXEKUCE. Je nutno upozornit, že tyto soukromoprávní společnosti nemají s exekuční činností, tak jak ji upravuje exekuční řád, nic společného a jen využívají respektive zneužívají institucionalizovaného postavení soudního exekutora jako úřední osoby. Jedná se o psychologický nátlak na dlužníka, aby svůj dluh co nejrychleji uhradil. Nemohou využít žádný ze zákonných prostředků, které náleží do pravomocí soudního exekutora.

Pokud dlužník svůj dluh ani pod takovým nátlakem neuhradí, nezbývá věřiteli v konečném důsledku nic jiného, než se obrátit na soudního exekutora jako nositele veřejné moci,
aby jeho dluh vymohl.

 

Exekutoři nemilosrdně rozhodují o majetku lidí

Soudní exekutor nerozhoduje o tom kdo, komu, proč a případně kolik má zaplatit.
Soudní exekutor rozhodnutí vykonává, pokud nejsou dobrovolně splněna. Exekuci nařizuje soud a soudní exekutor je soudem pověřen k vykonání exekuce, protože povinný (dlužník) nesplnil dobrovolně to, co byl povinen splnit, tedy například zaplatit peněžité plnění, vyklidit nemovitost, vydat věc, zdržet se nějakého chování a jednání apod.

K provedení exekuce má soudní exekutor pouze zákonné nástroje a postupy, jaký majetek lze exekučně postihnout a v jaké výši.

 

Exekutoři si vybírají jen chudáky a ničí je

Je zásadním omylem dlužníka domnívat se, že soudní exekutor si vybírá jen chudáky.
Návrh na nařízení exekuce podává oprávněný (věřitel), který si sám vybere, kterému exekutorovi tento návrh podá. Soudní exekutor pak návrh zašle soudu, který právě
tohoto konkrétního soudního exekutora provedením exekuce pověří. Soudní exekutor
si nevybírá ani konkrétního věřitele ani konkrétního dlužníka a v momentě pověření
ještě nezná majetkové poměry dlužníka, ty zjišťuje až v průběhu řízení.

Soudní exekutor nemůže provedení exekuce odmítnout. Výjimkou z tohoto obecného pravidla je námitka podjatosti soudního exekutora. O vyloučení soudního exekutora
z provedení exekuce pak rozhoduje soud.

 

Exekutor svévolně prodal věci dlužníka pod cenou

Zákonné předpisy ukládají soudnímu exekutorovi prodat movité i nemovité věci jen
ve veřejné dražbě. Výjimkou jsou pouze věci podléhající rychlé zkáze, které je možno prodat mimo dražbu ihned poté, co byly sepsány, a dále věci, jež lze obecně shrnout jako věci kulturního dědictví, a které jsou nejméně za rozhodnou cenu nabídnuty institucím, jejichž posláním je péče o takové památky.

Pro dražbu movitých i nemovitých věcí platí přesné zákonné postupy, které soudní exekutor musí dodržet. Navíc pro zlato a jiné drahé kovy, drahé kameny a nemovitosti
je předepsán znalecký posudek, ze kterého soudní exekutor při stanovení ceny vychází. Vyvolávací cena u movitých věcí je jedna třetina z úředního odhadu, u nemovitých věcí
dvě třetiny z určené ceny nemovitosti.

Všichni soudní exekutoři své dražby movitých i nemovitých věcí zveřejňují na bezplatně přístupném portálu www.portaldrazeb.cz *, aby byly podmínky dražeb známy co nejširšímu počtu zájemců.

* Portál dražeb, provozovaný Exekutorskou komorou ČR - dražby nemovitostí, movitých věcí a podniků prováděné soudními exekutory podle zák. č. 120/2001 Sb. e.ř.

 

Obce si najímají drahé exekutory

Je pravdou, že obce mohou dluhy vymáhat samy ve správní exekuci, ale často se po zralé úvaze obrací na soudní exekutory. Veškeré náklady spojené s vymáháním dluhů totiž nesou dlužníci, kteří tak zaplatí nejen dluh samotný, ale též odměnu a ostatní náklady soudního exekutora.

Pokud by obce vymáhaly dluhy samy, musely by bezesporu přijmout dalšího úředníka nebo úředníky (vesměs jsou nuceny zřídit celé nové vymáhací oddělení), jejichž nemalý plat
a ostatní náklady, jako např. provoz kanceláře, nákup výpočetní techniky, poštovné apod., by byly hrazeny z rozpočtu obce bez ohledu na to, zda by byl dluh vymožen či nikoliv. I zde platí, že pokud by obyvatelé obce platili své dluhy obci řádně a včas, nemusela by obec služby soukromého soudního exekutora využít.